Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

...den jako každý poslední

24. července 2010 v 9:45 | Š-kíps |  Část první - Nulová inteligence
19. července 2010 v 16:47

"Podávej zmrzlinu na stůl!" vybídla maminka dívku.
Dívka se zamračila, nechápavě se podívala, pokrčila rameny a vyklopila všechnu zmrzlinu na ubrus, zapíchla do ní oplatky, polila čokoládovou a karamelovou polevou a nahoru dala červenou šťavnatou třešničku a tu ještě polila javorovým sirupem.
"Co to má u všech zámečníků znamenat? Můžeš mi to nějak vysvětlit, drahá?" vyjekla maminka. Dívka si uvědomila kdo a kde je a co právě udělala… Ne, neuvědomila si to. Bylo jí to řečeno: "Ty hloupé dítě!!! Co děláš v našem domě? Vždyť ty jsi vyklopila zmrzlinu na stůl!!!" Místo, aby dívka vyslovila něco na svou obranu, klopíc zraky odešla. Cestou do svého pokoje přemýšlela, co zase provedla. Vždyť udělala, co si maminka přála. Podala tu zmrzlinu na stůl…a…a…aha!!! Je tak hloupá!!! Maminka zřejmě nemyslela podat přímo na stůl, ale naporcovat do misek a podat ty misky na stůl!!!…Zklamala sama sebe více, než-li ji zklamal ten chlapec, který si neváží svých šedých buněk mozkových a nalévá je raději v moku bez chuti. Opravdu nemá rozum a nikdy jej taky mít nebude. Ona a ani on. V něčem si jsou strašlivě podobní, neví koho to děsí více. Asi jednoho z nich…
Zhroucena svou chabou inteligencí vešla do svého pokoje. To, že šla dlouho, nebylo zapříčiněno obrovskou velikostí domu a ani pomalostí chůze, nýbrž zase její chytrostí. Prošla mnoho pokojů než došla do toho správného, svého. Dokonce si spletla i dveře do kuchyně sousedů. Lehla si do postele a pozorovala nebe. Dnes je zvláště zajímavé. Takové dřevěné…Ale ne! Dívku zase usvědčilo, že je hloupá. Vždyť to je žaluzie!!! A až za nimi je blankytně modré nebe. Vzpomněla si, jak předešlý den hledala zmrzlinu v mrazícím boxu, kde byli hned tři, ale ani jedné si nevšimla…
Řekla si "dost!", řekla veškeré blbosti "už ne!", už nechce být tou hloupou a nevzdělanou. Už s tím navždy skončí. Dívka byla odhodlaná! Odhodlaná vzdělávat se!
Ale hrom do toho. Zrovinka začaly prázdniny, po škole ani památka měsíc a půl. A jak známe dívku - ještě nejméně dva měsíce přičteme k tomu, poněvadž si začátku školního roku zajisté všimne až v listopadu…
Dříve by si vzdychla a odešla by si hrát s obručí na chodník. Ale dnes, v ten fatální den, udělá vše jinak! Začne rozvíjet svou mysl, svůj mozek apgrejduje na vyšší levl. Ale jak začít? Má navštívit svou knihovničku v pokojíčku, nebo snad knihovnu v obýváků, nebo snad dokonce městskou knihovnu??? Dívce se zamlouvala ta představa - být v knihovně.
Dříve by si vlezla do toho nábytku a do konce dne by se tvářila blaženě. Ale dnes, v ten fatální den, udělá vše jinak! Půjde ke knihovně, zatahá ji za kliku, tím otevře dveře, párkrát zvedne nohy do schodů, podá kartičku knihovnici… Ale vždyť ona vlastně žádnou nemá…
Dříve by jí ukápla slza, otřela by ji a nadále by pokračovala ve válení sudů po schodech. Ale dnes, v ten fatální den, udělá vše jinak. Ihned tam půjde, oznámí, že chce kartičku, nahlásí své jméno… Kdyby nějaké měla.
Dříve by si fňukla, utřela snopl a zašla by vyvenčit svého imaginárního mořského koníka. Ale dnes, v ten fatální den, udělá vše jinak! Konečně zjistí po šestnácti letech své jméno.


Tímto končí jedna životní epocha dívky. Povídka je inspirovaná skutečností, ohraničená nereálností.
Speciální díkůvzdání svému bratrovi: "Dík, vole!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aña Aña | Web | 18. května 2014 v 14:22 | Reagovat

Je to o tom jak si to kdo přebere a že slov mají více významů.To je stejné jako: Kde je ta kniha. Ve skříni nahoře. A vy můžete chápat dvěma způsoby. Buď je to v té skříni u které stojíte, na té poličce nahoře nebo ve skříni v horním patře. Samozřejmě je pak na vás člověk naštvaný, že to nechápete. Ale specifikoval to vůbec? Ale ještě to s ní tak zlé není :-D. Uvědomuje si svou blbost:-D...

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 21:12 | Reagovat

Tož něco podobného se mi stávalo taky,,,a dost mozná ještě občas stane....

3 nadsalkem nadsalkem | E-mail | Web | 16. dubna 2016 v 9:45 | Reagovat

Anebo když jsem chtěla po mém dítku abychom společně upekli buchtu. Já mu budu číst recept a on se to bude učit tím, že to bude dělat. A když jsem četla.."utřem vejce s cukrem"...tak si vzal do ruky utěrku :-) :-) :-)chi chi
(ale to byla jen provokace )

4 svet-helgy svet-helgy | 26. dubna 2016 v 19:47 | Reagovat

Spravne uhozeny, skoro mi to pripomina moje vyplody na stredni skole.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama