Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

...den, kterému se tajně přezdívá "pátek"

23. července 2010 v 22:46 | Š-kíps |  Část první - Nulová inteligence
7. února 2009 v 22:42

Dívka se probudila. Najednou uslyšela rozhovor dvou lidí. Byl plný strachu a napětí. O co jde? Chvilku se zaposlouchá...už ví. Její bratr má zase záchvat. Honem se mu má dostat přísun čokolády...jak dlouho ji neměl...

"...pane doktore, pacient má záchvat...na pokoji číslo pět," sestřička oznamuje. Ticho na chodbě. Ale v zápětí se všechno změní. Vtrhne tam celý tým a v nemocničních pláštích pospíchají na onen pokoj. Jde o vteřiny...Vešli do něj. Chlapec celý bledý a v křečích. Leží už skoro na zemi. Pan doktor k němu přistoupí, dopije kávu a setře si drobky z pusy. Postavy v zelených hábitech a rouškou na obličeji chlapce zvedají zpátky na lůžko. Pan doktor dává povely: "Přísun kyslíku! Adrenalin!!" Teď se všechny osoby v místnosti obrátili na doktora s dotazem: "...a jaký?" "ČOKOLÁDOVÝ!" odvětil pan doktor...

Dívka celá vyplašená ze snu se podívá na hodiny. Už je čas vstávat. Měla by si pospíšit, neboť ji čeká zase úmorný den ve škole. Přemýšlela, jestli se bude ve škole psát nějaká prověrka...ach né! Jen tři jsou jisté! Nešťastné to dítě. Vyhrkly jí slzy. Co když propadne...úplně ze všeho! Nebude jí pomoci...ale kdyby přestoupila na pomocnou školu, byla by za nadané dítě a excelovala by. Byla by premiant třídy...ne školy! Možná i v síti všech škol pro slabomyslné...Hověla si v této představě. V duchu si říkala: "Být tak premiant mezi slabomyslnými..." Pak jí ta hrůzná představa došla a začala si hrozit pěstí. Oblékla si bundu a odešla na autobus. Když autobus dorazil, nasedla a podávala řidiči 4 Kč, ač všichni vědí, že měla zaplatit 5 Kč. Pan řidič řekl: "Slečno, vy máte nižší IQ a ne jízdné." Zatím ji ještě nikdo neřekl, že je hloupá a naivní. Ona si myslí, že když půjčí chlápkovi ze solárka mobil, tak jí ho hned vrátí, jak slíbil. Pomalu jí to ovšem docházelo. Všechno jí to došlo, když uviděla hocha z vedlejší třídy, co má IQ okolo 135. Bylo jí do breku. Proč jí to ještě nikdo nikdy neřekl? Nikdo se neodvážil? Dívka už pochopila, proč asi propadne, proč jí nic nejde, proč jí dělá problém sčítání čísel x,y, kde x,y patří do N; x,y < 11. Je tak hloupá. Hoch nastoupil do autobusu. Styděla se na něj promluvit. Její ahoj by vyznělo tak nedostatečně chytře.

První hodina ve škole byla celkem zábavná. Měla vcelku dobrou náladu, ale vždy ji rozhodilo pomyšlení na inteligenci. Teď měl přijít zeměpis a také písemka. Dívka se hroutila v lavici. Nic neumí. Dříve doufala, že ji pomůže vrozená inteligence, ale teď už ví, že se na ni nemůže spolehnout. Pročpak ji asi bůh obdařil demencí? Nejspíš měl nějaký důvod...anebo se jen trochu nudil. Pan učitel přišel a ukazovátko hned za ním, jak poslušný pejsek. Zavelel, ať si všichni otevřou sešity. Dívka měla velmi nízké IQ, ale pochopila, že prověrka se psát nebude. Málem začla oslavovat a otevírat šampus, ale dřív ji to zatrhl poslední zbytek rozumu, který měla. Další hodinu ani nezaznamenala, neboť celých 45 minut si vytahovala zbytky po jídle z rovnátek. Ale další hodina měla být matematika a písemka na nerovnice. Byla celá nervózní, ani nezaregistrovala, že paní profesorka již začala psát příklady. Začla počítat hlava nehlava. U posledního příkladu si nevěděla rady a tak z nudy začala háčkovat šálu. "Takže můžeme sbírat písemky," řekla paní profesorka a dívka v první lavici se usmála a dala si hotovou šálu kolem krku. Paní profesorka se pozastavila nad tímto úkazem a pečlivě si ho zaznamenala do notesu a dodatečně si dívku vyfotila a přitom kroutila hlavou různě do stran, protáčela jí o 360° a tloukla jí o tabuli. Dívka odevzdala prověrku bez posledního příkladu. Nebo něco napsala? To ale nic nezmění. Pět jako pět. Možná by jí mohla dát čtyřku za tu šálu...

No a na závěr dne měla přijít angličtina a také test. Ale kdo z toho nepřišel byla paní profesorka, tudíž nepřišla ani písemka. Och. Tak dívka je naprosto neinteligentní, ale občas má i štěstí. Bohužel učitelka druhé skupiny byla děsnější než veškeré testy Oxfordské angličtiny. Donutila je přečíst...PŘEČÍST!!...pohádku bratří Grimmů v angličtině...V ANGLIČTINĚ!!...žáci byli tak vyděšení, div neskákali z okna. Jeden psychicky nevydržel, až skončil ve školní psychiatrické léčebně, kterou náhodou vedl pan profesor Axman. Ale dnes ho zastupoval pan profesor Kamp. Chlapec utekl a prorazil hlavou zeď a utíkal a utíkal a pak zjistil, že je ve školní kantýně tak provedl HARAKIRI dostupným nožem. Záchranka ho zachránila a odvezla ho do městské nemocnice, kde se poté, co zjistil, kde leží, uškrtil nějakou hadičkou...Informace naleznete v knize "Osudy lidí"...
A pak zazvonilo. Dívka nemohla uvěřit tomuto zvuku a tak si ho raději nahrála a pak na WC si ho pustila. Celá rozradostnělá spěchala na oběd. Och - buchtičky s krémem. Celá natěšená a nedočkavá přešlapovala na místě. Jeden maturant si nechal naložit trochu víc a tak na dívku zbylo jen nějaké podivuhodné maso ve tvaru O. Bohužel chutnalo jak usmažené fusekle a tak trochu, jako kdyby prošlo třikrát trávicím traktem jedné z místních kuchařek. I přesto všechno se dala dívka do jídla. Potom všeho litovala. Nějaký neslušný student do ni trochu vrazil a ona to omylem polkla...chudák. Odešla z této kantýny a vydala se na cestu. Chtěla počkat na spolužáky, kteří končili trochu později a tak šla na autobus velice pomalu. Když došla na zastávku, s úlekem zjistila že už je 5 hodin. Kudy to vůbec šla? Možná to vzala přes nedalekou vesnici...kdo ví. Ale už nemělo smysl na někoho čekat. Vždyť na dívku nepočkal ani Čas! Nastoupila do autobusu a zdrceně odjela. Přišlo jí zvláštní být obsahem autobusu č.1. A tak po chvíli vystoupila a stala se obsahem ulice a potom také domu, který za dva měsíce bude obývat skoro 14,5 let...

Doma už jí bylo dobře. Snědla všechno, na co přišla, a potom šla spát. Trochu ji mrzel celý tenhle den, neboť se jí nepřihodilo nic, na co by mohla ještě dlouho vzpomínat. Kdyby ten den nezvěčnila tato povídka, upadl by do zapomnění asi jako tato dívka mezi spolužáky...


Tato povídka je založena na pravdivé události, ovšem objevují se zde malé odchylky, a to velice často.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama