Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

...den, který byl nudný asi jako každý

23. července 2010 v 23:08 | Š-kíps |  Část první - Nulová inteligence
18. února 2009 v 15:44

Dívka vyběhla z domu doufajíc, že stihne autobus. Pronásledoval ji nepříjemný pocit. Ohlédla se. Nikdo tam nebyl. Divné. Dorazila na zastávku a před nosem si nechala schválně ujet autobus číslo 3. Tak čekala na autobus číslo 2 i se svou spolužačkou a spoluuživatelkou městské hromadné dopravy. Ale jako kdyby to ten autobusák udělal schválně. Přijel pozdě a ještě měl drzé poznámky (které teda měla dívka sama, ale aby se tím netrápila tak to svedla na ubožáka, který řídí autobus).

Dívka vkročila do budovy, která prý za starých časů sloužila ke vzdělávání, avšak dnes je to distributorem předražených chipsů a pepsi. Děti zde tráví 1/3 dne a asi 1/7 života...tuto ponurou myšlenku vysřídala ještě ponurejší myšlenka na to, že teď žáky 2.A čeká hodina občanské výchovy. Do třídy vkročila milá paní s milým výrazem a s milým úsměvem, řekla dobrý den, představila se že je z České inspekce a že nás nebude rušit - jako kdyby tu nebyla.

... Pan profesor po žácích začal řvát jako obvykle. Začal zkoušet a všem dal 5...dívka v první lavici, div si nerozhryzala všechny nehty a propisky. "Tak kdopak bude zkoušen dál?!? Tak to vezmem podle abecedy..." Dívce se najednou udělalo mdlo...asi jako kdyby před chvílí pozřela jídlo z místní kantýny...nebo asi jako kdyby začal zkoušet profesor OV...vyslovil její jméno...
"Tak nám řekni jaké má pravomoce poslanecká sněmovna!" Ticho. "Neví! Máš 5." Dívka na zemi v bezvědomí nevydala ani hlásky...

Tak takhle to nebylo. Pan profesor byl jako vyměněný. Kladl jednoduché otázky a nikomu v této hodině nedal 5. Příští hodinu si ale vše nejspíš vynahradí...

Konec školy tu byl rychle asi jako žáci po zvonění v učebně. Dívku čekal oběd, na který se obzvlášť těšila. Pizza quattro formaggi...ale počkat! Dívka se omylem podívala na jídelníček pizzerie a né školní kantýny...jak by řekl jeden nejmenovaný člověk: "Je marná!".
Oblékala se u jídelny, když vtom tam vtrhly dvě osoby. Jeden byl malý a smál se a druhý byl vysoký a smál se ještě podivněji. Z tohoto smíchu číšela inteligence asi jako z houpacího koně... Pár (ne)vtipných hlášek a keců a šlo se domů. Dívka se smála směle s nimi, avšak nechápala podstatu. Smála se a smála až pak doma jí to došlo. Vždyť oni se smáli jí!!! Ale co naplat. Život jde dál a je zbytečné se zabývat těmito lidmi. Dívku ale toto tvrzení zrovna neuspokojilo. Ovšem - i když je hloupá a naivní, dostala nápad a má plán...

Když přišla domů, tak si řekla, že si přečte jednu z povídek, aby se rozveselila. Ale zanedlouho usnula. Slova dvou hochů z jídelny nabývalo na váze...

Tato povídka je inspirována událostí onoho dne....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama