Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

...poslední den života...možná

23. července 2010 v 23:15 | Š-kíps |  Část první - Nulová inteligence
27. února 2009 v 18:01

Bylo ráno. Ráno jako stvořené pro ranní procházku mezi kapkami rosy, pro piknik pod duby v lesíku, pro skotačení mezi rozkvetlými zahradami...nic z tohoto se nestane, neboť je zima a jaro v nedohlednu. Alespoň to tak vypadá. Dívka vstala, pohlédla z okna a nestačila se divit. Místo sáňkujících dětí na palouku a postavených sněhuláků pod vršky se zde rozkládá ne přiliš bílá hmota rozbředlé konzistence...ne jak ji popisují Ladovy obrázky. Dívka začala brečet. Jaký má smysl žít na tak ohavném a nespravedlivém světě? Kde jsou ty doby, kdy se laňky promenádovaly po zasněžené louce? Život je jedna velká zkorumpovaná a nespravedlivá společnost...Dívka rozhořčena opustila dům a vydala se na cestu do školy.

Stihne autobus, který jí skoro jistě ujede? Chcete vědět jak vše dopadne? Jestli si dívka vezme život nebo k obědu mandarinku? Neváhejte a pusťte se urychleně do čtení!!

Kupodivu autobus stihla, a to v rekordním čase, zbývala jí ještě minuta. Ale ve skutečnosti autobus měl zpoždění, a tak měla o nějaký ten čas navíc. Autobus byl plný...Plný lidí samozřejmě. Dívka nastoupila, začala se radovati. Vše ustalo s pohledem na brašnu, která byla ponechána osudu. Rozdrtily ji zavírající se dveře. Nic by tolik nevadilo, ale dnes, právě dnes měla za úkol donést rovný list papíru a vajíčka babičce. Ach, špatná karma. Vejce nechala napospas téci ve směru jízdy po vozovce. Zahlédla svou kamarádku, ale byla až na konci autobusu...nezbývalo než počkat, až se sejdou ve škole.

Zvonilo. Dívka nevěděla kudykam, byla zmatená, nevěděla, co dělat, a tak zůstala bezmocně stát, až se vše vyřeší samo. Ze třídy odcházel pan profesor... Počkat! On odchází? Jak je to jen možné? Aha, dívka zase nezaznamenala první hodinu. Zase si bude muset vypůjčit sešit a učivo dopsat...jako vždy. Copak ji čeká druhou hodinu? Písemka!! Ale už je rozhodnuta, dnes si vezme život. Ale kde? To musí promyslet. Pan profesor rozdal písemky. Nemohla se soustředit. Tato písemka bude výstavní kus. Nemá cenu dál žít. Dnes odpoledne...vytáhla si zápisník a poznačila si ke čtvrtku a ke 14:00 - smrt. Další hodinu byla hudební výchova. Ach, jak ráda ji měla...pan profesor nabádal žáky, aby vymýšleli nějaké rýmy do nové písně...
Každý žák vymyslil jeden verš. Když došla řada na dívku a měla vymyslet něco na předchozí verš, který zněl asi takto: "Haló, kamaráde! Stůj!", nezmohla se na nic víc, než na: "...zítra bude pohřeb můj..."

Dívka odhodlána si vzít život, odešla i se spolužačkami na oběd. Pizza! Opravdová pizza! Bohužel na tu nešťastnici žádný kousek nezbyl. Dnes je opravdu vhodný den...nic se nedaří!
Kamarádky šly na soutěž a tak je doprovodila až do učebny, kde se ta sláva měla konat. Posadila se a čekala, co se bude dít. Slečna, nejspíš pořadatelka, vytáhla papírky s čísly. Dívka byla zamyšlená nad tím, kde by měla spáchat sebevraždu. A tak si vzala papírek také, i když není přihlášená a recitovat neumí. Už šla před porotu, když se rozpomněla, že tu nemá, co dělat. Chtěla to nějak vysvětlit, jenže porota ji přerušila: "Tak vy jste ta Nataša...Nataša Pleskotová, viďte?" Dívka nevěděla, jak má vysvětlit, že se jmenuje úplně jinak a že ta chudinka je asi nemocná, takže nemohla přijít. Když už chtěla něco říct tak ji zastavili a pobízeli ji, ať začne recitovat. Ale ne! Co teď? Tak odrecituje a bude. Na žádnou básničku si nemohla vzpomenout. Pak ji jedna trkla. Škoda, že většinu zapomněla. Ale doufala, že porota nic nepozná...

Kamarádky oslňovaly vynikajícími výkony. Dívka čekala, co řeknou jí. Vyhlašovalo se. Spolužačky postupují do okresního kola. A dívka, která se sem dostala čistou náhodou dostala účastnický list. Och, jaká sláva! Radovala se, že dostala tak cenný papír. Nemá smysl si brát život, má zas proč žít. Tolik ji potěšil. Dala si jej do složky opatrně, asi jako kdyby to byla flaška s nitroglycerínem...Doma si ten list vytáhla....Pak jí to došlo! Každý dostal takovýto papír a nezáleželo na tom, jestli byl dobrý, anebo to stálo za zlámanou grešli...a ke všemu tam není ani její jméno...

Myšlenka z dnešního rána se vrátila a uvažuje, kde natáhne brka...nebo kde oloupe mandarinku? To se dovíte v další povídce...

Tato povídka je založena na pravdivé události, jména, místa a bližší informace jsou utajeny...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama