Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Sen noci dávnojisté

23. července 2010 v 23:27 | Š-kíps |  Část první - Nulová inteligence
14. února 2010 v 16:53

"Kam si sedneme?" ptala se dívka své spolužačky vcházejíc do kina. Chtěla si sednout do známé společnosti, aby si užila ten film. Jaký? To netuší. Kdo ví, co škola zase vybrala. Jestli to bude Malý Buddha II, tak ihned odchází. Tohle si slíbila v duchu. A jak si tak mluvila v duchu, ani nezpozorovala, že se před ní postavil pan profesor českého jazyka a zeptal se jí, jestli nepostřehla, zda paní pořadatelka je již v sále. Dívka pochopitelně začala vnímat, až když domluvil. Tušila, že se jí na něco ptal. Ale na co? A tak řekla první co ji napadlo: "Tu knihu jsem ještě nečetla, omlouvám se." Ano, zase se projevila inteligence hloupé dívky. Horší odpověď si najít nemohla. Pan profesor chvíli zůstal v tranzu. A potom jako by ignoroval to, na co se ptal, a pokračoval: "Tak to já vám ji půjčím, raději druhé české vydání, má novější překlad...zmodernizovaný...ale já si rád přečtu i tu staročeskou verzi. A ten příběh je tak působivý a půvabný. Určitě se vám bude líbit." "Jé, děkuji, pane profesore. Je to nejspíš na dlouhé povídání...ale teď bychom už měli jít si sednout, ať nezmeškáme film..." řekla dívka.

Dívka procházela očima řady a hledala svou kamarádku. Ano! Tam sedí! Ale né! Celá řada je už plná, nevleze se tam ani somálec. Kam jen si sednout. Když tu najednou slyší pana profesora: "Pojďte si sednout tady do první řady ke mně. Je tu volné místo a také lépe uvidíme na plátno." Dívka se zděsila. Bude sedět u filmu vedle pana profesora?


Jak dívka vyřeší tento problém? Sedne si k panu profesorovi? Nebo si snad kouzelnou hůlkou přičaruje sedadlo ke své kamarádce? Čtěte dál!


Dívka se musela rychle rozhodnout. Zda se posadit na samotku s panem profesorem anebo si sednout na hlavu své spolužačky za předpokladu, že by ji měla narvanou až po uši v sedačce. To nemohla udělat. Vybrala si tedy první řadu... Měla strach... Z čeho? Že ji bude obtěžovat až se v sále zhasne? Čím??!! Představila si rychle scénu: Pan profesor by dal ruku na dívčinu nohu a zeptal by se: "Nemáte svítilnu? Nic nevidím.."

Dívka začala křičet. "Pššššt," sykla paní pořadatelka "nejsme přeci v nemravném podniku..." Dívenka, vědoma si scény, kterou si představila, přistoupila k té paní a pošeptala jí: "Jsme."
Odhodlala se sestoupit schody a sedla si do první řady o jedno místo dál od pana profesora. Asi ze strachu. Ale pak ji došlo, že by si to snad mohl vyložit jako urážku. Ale už jí bylo blbé se posunout. Vymyslela proto záminku, a to takovou: Vylovila by z kabelky pomocí rybařského prutu šroubovák, povolila by šroby své sedačce...ale nenápadně, samozřejmě!!! Potom by už stačilo jen se nahnout a židle by se rozbila a ona by si musela přesednout....
"Přisedněte si, přece nebudete sedět tak osamocena..." vyzval najendou dívku profesor. Celý plán byl tentam...

Začal film. Dívka po chvilce usnula...

Probudila se a zjistila, že má hlavu na rameni pana profesora a že celou jeho pravou paži poslintala...Pan profesor si toho asi nevšiml, takže měla šanci to spravit. Ale jak? Škoda že tu nemá fén...




Zazvonil budík a dívka se probudila. Zavrtěla hlavou nad tímto úchylným snem...






Tato povídka je založena na pravdivé události, některé zvraty v příběhu jsou ovšem smyšlené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama