Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Najednou ticho

8. ledna 2011 v 1:01 | Š-kíps |  Věcičky
Je šero a mlha. Ne, neprší. Chodníky jsou suché a chladné. Zato oči jsou mokré a horké. Srdce tepe kdesi v krku. Ulice je opuštěná, jako by se nikdy nedotkla života. Do temného pokoje je otevřené okno. Mihotá se v něm záclona. Ticho. Najednou takové hlasité ticho. Bolí tě z něj uši.
V pokojí poblikává namodralé světlo zářivky. Běžíš k oknu a nadechneš se prudce toho venkovního vzduchu se slzami v očích. Zaslechneš klavír z protějšího domu.
Přeješ si, aby ten minulý den nikdy neskončil, vidíš před sebou to včerejší datum. Tu nevědomost! Chceš ji, chceš se vrátit. Ale nejde to. Chceš, aby to všechno nebyla pravda, aby ses ráno probudil a pošeptal si, že to byl jen sen. Vstal, dal si čaj, jako vždycky, aby všechno bylo při starém...
Marně se snažíš probudit. Všechno je to pravda.
Dřeš lak z parapetu, slyšíš ten klavír, máš mokré tváře, od podlahy je zima a máš studené konečky prstů.
Najednou je všechno jiné, jako bys to všechno před tím prožil hodně dávno, nebo neprožil vůbec. Je to tak nereálné. Chceš být někde jinde, v daleké budoucnosti, ale čas plyne hrozně pomalu. Zrovna dnes...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama