Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

(ne)Možný příběh

7. března 2011 v 22:24 | Š-kíps |  Dásně
(ne)Možný příběh

Jednou večer
pod lampami,
v husté mlze
s postavami.

Se dvěma tak
blízko sebe,
oběma srdce
rychle tepe.

Spousta času
do rozloučení,
na věky věků
odloučení.

Ještě jeden
měsíc zbývá
a pak odejde.
Tak to bývá.

Dlouhé vedení
oni měli oba.
Pak náhle zřeli!
Ach, ta doba!

A až teď,
napadlo je:
"Vždy buď,
lásko, moje!"

Jeden druhého
dobře zná.
Druhý prvního
v srdci má.

A tak spolu
žili měsíc.
Po měsíci
chtěli i víc.

Ale času už
mnoho není.
Den předposlední
se v poslední mění.

Jejich dotyky
budou poslední
v té chvíli,
kdy se rozední.

Pak všemu
bude konec.
V prázdnu
srdci chodec.

Rosa již
v trávě,
slunce vyšlo
právě.

Je to tady,
nadešel čas.
On aspoň vezme si
na památku vlas.

"Musíš?"
"Musím."
"Napíšeš?"
"Zkusím."¨

Ještě neví,
ale tuší.
Při myšlence
srdce buší.

I v nadějích
tolik let,
že spatřili se
naposled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dag Mareš Dag Mareš | E-mail | 9. března 2011 v 22:42 | Reagovat

Nádherné!!!!! Nemám slov. Klárko, tahle se ti opravdu povedla :-)Jen tak dál :-) Nedalo mi to a musel jsem si to přečíst několikrát za sebou :-)Takové tajemné, záhadné, průhledné. Tak trochu ze života a zároveň jak z nějakého románu.No prostě nádherné :-) Chválím :-)

2 V. V. | 12. března 2011 v 21:26 | Reagovat

Tak nějak jsem potřebovala a tak nějak měla náladu, tak jsem si přečetla všechny tvoje básničky. A tahle..a tamta...a taky ta...tolik jich bylo prostě úžasných. Jsou prostě pravdivé a vtipné a veselé a smutné..a je to v nich a je to tam všechno. Hmm. Těším se na další. V. (ta větší (: )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama