Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Duben 2012

Kuře na paprice

15. dubna 2012 v 0:32 | Š-kíps |  Část druhá - Boj s blbostí
Dívka seděla u psacího stolu a vypadala velmi zadumaně...
Ve skutečnosti spala s otevřenýma očima. Zapomněla totiž odejít do postele předtím, než se rozhodla usnout. Zdálo se jí, že vede bizarní orchestr jménem Kuřátko s vajglem. Hlavním mecenášem byl pan Weigl s kuřetem na paprice a hlavní bizarnost tkvěla v tom, že všechny nástroje musely mít původní funkci jinou než hudební. Zrovna probíhala generálka před koncertem, když splašený koník s buřinkou na zadku připlaval k dívce, která zrovna ladila tyčový mixér. "Slečno, máme problém s osvětlením. Váš požadavek svítit svíčkami zavěšenými knotem dolů je nejenže nedostatečný pro množství světla, jaké potřebujeme, ale také neproveditelný, neboť plamen je zhasínán roztaveným voskem kapajícím z důvodu zemské přitažlovosti!" zařehtal kůň. Dívka se přísně podívala na strop, pak na koně, pak zase na strop, na koně, na buřinku, na strop, na koně, na klobásku, na koně, na strop a pak chladným tónem rozkázala změnit směr vektoru gravitační síly v místě pod stropem.
V sále zavládlo ticho. Dívka začala odpočítavat šest set devadesáti tří devět set dvaceti čtvrtinový takt, tedy klasický waltz. Ale hned na to zaklepala párátkem o krabičku zápalek a hudba ustala. "Neslyším šící stroje a horní vysavač. Drtič odpadu trochu ztlumí a odšťavňovač mi zahraje svůj part od pátého taktu," nařídila dívka. Odšťavňovač spustil. Dívka se zamračila a požádala o hru ještě jednou. Pak přišla až ke stroji. "Mně se tam něco nelíbí. Je tam pořád nějaká pachuť. Co tam odšťavňujete?" zeptala se. "Mandarinky," odvětil odšťavňovač. "A jaké?" tázala se dívka s upřeným pohledem na ústí trubice. "Bezzubé."
Dívce se zatmělo před očima a kdyby za ní nestál solný sloup, upadla by do mdlob. "Už po milionté jsem vám říkala, že na MÝCH koncertech budete hrát jedině se šavlozubými mandarinkami, které ovládají mandarínštinu a ve volném čase provozují hru na mandolínu! Jak jste se mohl OPOVÁŽIT ODVÁŽIT se přijít a NEVÁŽIT si mých uměleckých ambicí!" rozhněvala se dívka. Odšťavňovači pod tím náporem vytryskly slzy a tím chudák zkratoval.
Vrátila se ke krabičce od zápalek, už už chtěla pokynout k hudbě, ale do sálu přijel rak na osedlaném pavoukovi a chtěl ihned mluvit s dívkou. Dívka se nervózně pousmála na sekačky, omluvila se a následovala raka. Ten ji odvedl za roh a začal nepochopitelně vytahovat ze všech nohavic svých i pavoukových peníze a bonbóny. Lišácky se u toho usmíval, až mu z toho začal růst liščí ohon na čele. Smál se, prskal a mával bankovkami. "Ale já vaše poslintané peníze ani bonbóny nechci!" řekla dívka. Rak se zarazil a těkal očima po místnosti. Pohled mu zastavil na ebonitové tyči, která tu náhodou ležela pod kobercem. Chytil ji do klepete a začal jí třít o ohon. "Ani mou elektřinu nechcete?!" rozhorleně se otázal s pozvednutým obočím a když viděl, že dívka zavrtěla hlavou, nepříčetný pak zběsile třel, až se sám vznítil a zbyl po něm pouze karamel z bonbónů. Dívka se konsternována touto absurdní scénou vrátila zpět s kýblem do poloviny plným nervů.
Otřela si pleš, vzala párátko do ruky a začala znovu dirigovat. Když tu si všimla, že zadní pračky chybí. Když se ptala mandlu vedle, dozvěděla se, že se včera zkalily tvrdou vodou a dneska ráno je odvezla sanitka a musely na sál kvůli vodnímu kameni. A že budou ještě měsíc na Calgonu.
A tady dívce přetekla fontánka trpělivosti. Propukla v hysterický pláč a smích dohromady. Vyrazila dveře a bežela daleko do Ruska. Ale štěstěna jí zrovna nepřála a na prvním přechodu pro chodce svitla červená. Se svěšenou hlavou odkráčela domů. Najednou si vzpomněla, že vlastně spí a že celý orchestr je jen další výplod její chorobomyslné hlavy a tedy není proč se trápit nad zkaženým koncertem. Přišla domů, vešla do svého pokoje, tam viděla sebe, jak spí, zatřásla sebou a...
...otevřela oči. Oddychla si, že to byl jen sen. Vesele vstala od stolu a chtěla si jít lehnout, když tu najednou spatřila v kalendáři na zítřejší den napsáno GENERÁLKA. Posbírala vypadlé oči a šla spát s jedinou myšlenkou: snad ty pračky nešly chlastat.

Tato povídka je tak pravdivá, asi jako výpovědi Kočí, Bárty a Škárky.