Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Červenec 2012

Dívka s fretkou za krkem

7. července 2012 v 21:45 | Š-kíps |  Část druhá - Boj s blbostí
Seděla dívka, tvářila se unyle a hleděla stále do jednoho místa. Myslela na spoustu věcí, ale právě v tuto chvíli se chtěla ze všeho nejvíc poškrábat na nose. Jenže nemohla. Něco jí v tom bránilo. Ve svých rukou držela cosi živého a chlupatého. Chtěla se podívat, co to je. Jenže to nešlo. Dívka byla už celá nesvá, chtěla se zamračit, ale ani tím obočím nemohla pohnout. A to už si řekla dost a vstala. Jenže nevstala. Bylo to k uzoufání. Pak se rozhodla zjistit, kde aspoň je. V místě, kam se její oči nehnutě koukaly, byla stěna. Takže nic rozumného z toho neusoudila. A vůbec nic s tím nemohla udělat. Ani si zlomit ruku, ani si vybodnout oko, ani praštit hlavou o zeď. Připadala si bezmocná asi jako chlápek na záchodě, kterému došel toaletní papír. Či jako pavouk ve vaně nebo ztracený pohled.
Zhaslo se. Alespoň jí to radilo její stigma. A to chlupaté, co držela v ruce, jí skočilo za krk. Ohnala se potom a začala sebou šít. Najednou jí došla ta věc. Ona se může hýbat! Ze všeho nejdřív se podívala kolem sebe. Na stěnách visely nějaké obrazy a tak celkově to vypadalo jako v muzeu. "Já a v muzeu?" pomyslela si. Zavrtěla hlavou a do klína jí spadl hranostaj. Tvářil se celkem mile, tak usoudila, že nepůjde o hranostaje ale o albinistickou fretku. Ale stále nechápala, co se děje. Za sebou měla tmu a před sebou obdélníkový otvor nebo skoro nějaký rám, kterým se dívala do té místnosti. "Vypadá to, že jsem v obraze. Ještě, že nejsem pod obraz," řekla si. Z ničeho nic se jí chtělo hrozně moc kýchnout. A když kýchla, přepadla přes ten otvor do místnosti. Někdo jí podal prst. Málem ho tomu chudákovi přelomila, ale ten zachoval vážnou tvář. Poděkovala a řekla: "Měl byste se raději více obléct. Přes to roucho vám nastydnou ledviny a to pak budou tahanice u doktorů, jéjej." Když se dívka s hranostajem za krkem procházela kolem obrazů, všimla si podivnosti, že obrazy byly prázdné. Prázdná židle, prázdný trávník, prázdné piedestaly.
Náhle do dvěří vrthly smějící se Tahiťanky, vytáhly s jakéhosi zátiší ovoce a utíkaly zpátky. Dívka nahlédla tam, odkud vběhly. A nemohla se stačit divit. Uprostřed galerie stál stůl z Poslední večeře. Ježíš byl za diskžokejským stolem a mixoval metalovou hudbu. Jan Křtitel se brodil v Monetových leknínech a křtil faraóny z fresek. Arcimboldův muž z ovoce se schovával za rozteklými hodinami před ovocežravými Tahiťankami. Dívka procházela tuhle veselici s obrovským údivem. Někdo práskl dveřmi. Se slzami v očích si Mona Lisa sedla ke slečnám z Avignonu a vzlykala: "On má srdce z kamene!" Zatímco ji slečny utěšovaly, díky neprostorovému vidění nepostřehly, že přišel do místnosti. Celý sál zmlknul. "Nechci s tebou mluvit, Davide!" řekla Lisa a utekla. Davidovi se zaleskly oči. Aha, ne, to byl jen vyleštěný mramor. Bylo mu to jedno.
Ozvala se rána a řev. Slunečnice si vzdychly a prohlásily: "Noční hlídka už je zase tady, ach jo."
Výkřik. Nějaký chlap se chytl za hlavu a řval: "Svítá! Honem zpátky! Tu snídani v trávě necháme na jindy, tak už pojďte!" Všichni brblali, zvláště svatý Šebestián. Ale ten má pořád nějaký problém.
Postavili se do póz a čekali, až se muzeum otevře. Dívka stála s hranostajem za krkem a rozhodovala se, má-li jít taky. Nakonec si půjčila loďku od Moneta a při západu slunce odplula pryč i s fretkou.

Novinový článek ze dne 7.7.2012:

Optimismus

6. července 2012 v 21:36 | Š-kíps |  Dásně
Optimismus

Čekat snad
až budu Tvá?
Tak určitě.
Dřív budu mrtvá.

Ztracena

6. července 2012 v 21:15 | Š-kíps |  Dásně
Ztracena

Mokré oči
a v nich sůl.
Může za to on,
může za to vůl.

Vlasy

1. července 2012 v 23:24 | Š-kíps |  Dásně
Vlasy

Miluju, když mám
rozpuštěné vlasy
v organickém
rozpouštědle. Asi.