Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Srpen 2013

WC

17. srpna 2013 v 13:49 | Š-kíps |  Dásně
WC

Ze všeho nejvíc si přeji,
abych byla muž.
Abych nestála dlouhé fronty
na toaletách už.

25. říjen 2012

17. srpna 2013 v 13:44 | Š-kíps |  Dásně
25.říjen 2012

Dnešní den jako
by nebyl,
a zas je tu tma.
Jsem debil.

26.11.2012 21:54

17. srpna 2013 v 13:42 | Š-kíps |  Dásně
26.11.2012 21:54

10°C
bio 320
paštika na stropě
baklažán ve vrtulníku
a já míchám čaj fixem.

Prezidentské volby

17. srpna 2013 v 13:40 | Š-kíps |  Dásně
Prezidentské volby

Člověk by si naivně myslel,
když běžně máme v obchodech litchi,
že jsme rádi za to, co od revoluce máme.
Ale ne, jsme zase v ...

A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města…

8. srpna 2013 v 17:14 | Š-kíps |  Věcičky
Bylo to město na kraji pouště. Slunce pálilo. Ze saloonu se ozýval řev opilců a hádky hazardních hráčů. Na náměstí se houpala ve větru mrtvola posledního šerifa. Zákony už dávno neplatily, jediný zákon, který platil, byl zákon silnějšího... Kdo chtěl projít tímto hnízdem, musel být zatraceně dobrým střelcem!

Nebo se to alespoň povídalo. Současní obyvatelé pouštního města si říkali Zlotřilí bandité a jejich hlavní výsadou byla náramná chuť k alkoholu. Byli tak proslulí, že o nich dokonce věděly i divošské kmeny v Indonésii. Ale lidé z okolních měst byli špatně informováni jednou indiánskou babičkou, která už nedoslýchala. Původní verze zněla totiž takto: "Kdo by chtěl projít tímto hnízdem, nemusel by být ani zatraceně dobrým střelcem." Protože bandité byli pořád pod obraz a většinou i pod tím obrazem leželi, nebylo vůbec těžké se do nich trefit.
Zlotřilí bandité žili naprosto zhýrale. Pili, na co přišli. A když jim alkohol došel, začali vyrábět pálenku z propocených košil a slaměných klobouků. Každý osmý čtvrtek si ostříhali nehty a pokoušeli se vyrobit želatinu na dort, jehož složení raději prozrazovat nebudu (ale jistě to nebyl žádný Dr.Ötker). A pak ten dort servírovali do polévkových talířů a jedli ho příborem na rybu.
Když se to dozvěděl Frankie, který právě seděl na pláži jednoho z indonéských ostrovů, rozhodl se do toho pouštního města zavítat, aby tam nastolil řád. Poděkoval divošským kmenům, že ho nesnědli, a odjel první lodí. Bohužel připlul do Indie. Nicméně byl znalý světa a neudělal podobnou chybu jako Kryštof Kolumbus. Přestoupil na správnou loď a konečně dorazil do Ameriky.
Projížděl městy a na každém rohu byl varován před Zlotřilými bandity. Frankie neházel flintu do žita. Žádnou flintu neměl. Pouze revolver, který byl po jeho boku snad už od kolébky. Byl to ostřílený střelec, a tak se nezalekl nějakých povídaček staré báby.
Přijel do pouštního města. Frankie slyšel pouze svůj dech, tlukot srdce a falešný zpěv linoucí se ze saloonu. Pochopil, že revolveru nebude třeba. Už jsou v lihu. Vyrazil dveře a zařval: "Tak kdepak je ten prďola, co tady rozlévá tu smrdutou pálenku?" Celý saloon ztichl. Usnuli. Frankie dal dveře zpátky do pantu, zavřel okenice a dal se do díla.
Už se pomalu rozednívalo, když se otevřely dveře saloonu a vyšel Frankie. Ruce měl do krve rozedřené a oči se mu leskly. Z města odešel a nastoupil na loď zpátky do Indonésie. Tentokrát si prostudoval jízdní řád.

Co udělal Frankie s bandity? Okolo této příhody vzniklo mnoho povídaček. Indiánská babička tvrdila, že Frankie dal všem banditům pěknou nakládačku, pak si udělal cibulačku a pokojně se vydal na cestu domů.
Frankie už zase ležel na pláži, když se k němu dostala zpráva z pouštního města, jak Zlotřilí bandité jedí způsobně podle etikety, vyrábějí pálenky z těch nejlepších surovin a pojídají ty nejlepší pokrmy, které si vlastnoručně připravují. Utíral si zase slzy při vzpomínce na saloon a na to, jak jim to tam pěkně uklidil, vysmějčil a jak tam na listinu napsal zásady správného stolování.
Tak zase Frankie přišel a přinesl řád tam, kde ho potřebovali nejvíce.

Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, událostmi, písemnými pracemi nebo tématy je čistě náhodná.