Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Únor 2015

"Xeroderma pigmentosum!"

20. února 2015 v 21:26 | Š-kíps |  Hlouposti
řekla jsem z posledních sil. Byla to moje poslední slova (kromě - na shledanou) a nutně jsem si vzpomněla na Rimmera.



Je dobře, že špatné se stává? A je to doopravdy "špatné"? Co když to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát? A jen ze své perspektivy nemám možnost vidět dobré důsledky. Třeba se změním, třeba budu šťastnější, třeba to všechno má svůj účel. Mohl by to být nějaký axiom bytí. A co když právě TO je ten Bůh.

Je pokoj stále pokoj, když se do něj dostane vzduch z chodby?Co z toho pokoje potřebujete? To nejsou zdi, dveře, ale ten vzduch. Takže bych LOGICKY mohla dojít k tomu, že pokoj je pokojem pokojovým vzduchem. A to, že zdi udržují ten vzduch, který by se jinak mísil mnohem víc, než to dělá s dveřmi a zdmi, to je odvrácená strana měsíčné myšlenky.
Když to vezmu kol a kolem, ten vzduch je zvenku. Takže i když jsme vevnitř, jsme vlastně venku.

Konec.

Nemám ráda konec této písničky. Protože to znamená, že skončila.


Na Čechově mostě

5. února 2015 v 23:53 | Š-kíps |  Hlouposti
Všeliké loučení toliko pro hovado dobré jest.

Protože pak nestihnete poslední metro a ani normální tramvaj. Jenom nenormální s pětkou v předčíslí, která jezdí (hlavně když je v zimě venku zima) ne ouplně často. A ještě na počátku (vesmíru) si lístek cvaknete, samozřejmě netušíce, co budete muset za těch třicet minut všechno stihnout:
  • Poslechnout si: "Poslední vlak jedoucí do zastávky Depo Hostivař vám zrovna ujel před nosem."
  • Uvědomit si, že metrem se už fakt domů nedostanete.
  • Vyběhnout jedoucí eskalátor v lehce etanolovém (roz)položení.
  • Bystře nasednout na tramvaj, která vás nikam nedostane.
  • Vysednout a propadat panice opuštěně na Čechově mostě.
  • Rozhodnout se vrátit. Kam? Alespoň na správnou stranu řeky.
  • A ještě předtím zavolat bratrovi, který vás uklidní a najde vám spoj.
  • Nasednout, vysednout, znovu zavolat, přesednout a živí se dostat domů.
Bratr na telefonu - spása. Jinak bych na Čechově mostě byla do teď.


Na minulosti je nejhorší to, že jsem celou tu dobu nemohla spinkat s hebkou plyšovou sovičkou. No prostě naprosto promarněný čas.

Ani jsme z té hrůzy nemohli domyslet, jaké by to bylo, kdyby tramvaje byly zděné.


V jeho náručí s ní hlad po lásce zalomcoval. Byla šťastná v neštěstí. Pak se konečně nadechla. A dál už byla jen nešťastná. Postupně křehla, až se celičká rozbila.
"Ne, nemiluji tě tak jako tenkrát. Tehdy jsem se bál, že tě nikdy nebudu mít. Teď se bojím, že tě mohu navždy ztratit."

"Láska je," řekla několikrát.


www.nazabradli.cz/17-repertoar/aktualni/79-anna-karenina