Za trochu srandy šla bych světa kraj. Šla s hlavou děravou a šlápla bych na kosa. Šla v lednu a teklo by mi z nosa. Nebo tak něco.

Květen 2015

#9 Bazální hladina šílenství

21. května 2015 v 12:22 | Š-kíps |  Blbosti
Každý potřebuje ve svém životě patřičnou dávku nepatřičnosti. Takovou bazální hladinu pro bazálně konstantní zdravý rozum.

Nejkrásnější světlo

8. května 2015 v 23:49 | Š-kíps |  Hlouposti
Nejkrásnější světlo je to podzimní. Slunce paradoxně zapadá čím dál dříve. A možná právě proto je to světlo tak krásné a vzácné. Jdu kolem známé budovy. Jako malá jsem do ní chodila každý den. Před ní stála opuštěná školní šatna. Zdála se být útulná a příjemná, když byla obsypaná žlutým listím. Leželo na mříži a prosvítaly jím paprsky slunce. Svítilo, jako by nikdy nemělo zhasnout, jako by na to nikdy nikdo vlastně nepomyslel. Musí svítit. Je to tak samozřejmé. Jdu dál do kopce. Vidím svůj dlouhý stín. Od srdce do celého těla se mi rozlilo náhlé štěstí. Vidím dvě malé děti, které vede nějaký pán. Jsem šťastná. Mé štěstí mi jde naproti. Poznávám rysy v obličeji obou dětí. Jsou to mé rysy. Stín se jich na chvilku dotkne.

Své každodenní sny se nepamatuji, některé si však dokážu vybavit i po deseti letech.



Pořád se ptáme, ale chceme slyšet odpovědi? A bude odpověď definitivní? Pouze smrt je definitivní a i to máme problém pochopit. Život je dynamika. Co mám teď, zítra mít nemusím. Pořád se bojíme a úplně všeho. I smrti. Bojí se mrtví života?

Přemýšlím o pánovi ze sna. Myslím, že jsem ho potkala.